Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vrátíme li se ale k prapůvodnímu vzniku skejtu, tak jsou to právě brusle, kterým vděčíme za vznik skateboardingu. Takže není proč se osočovat, jimi to začlo. Tento obrázek ukazuje brusli z konce 19. století, a jezdili po ulicích Chicaga. Měli dřevěná kola a jak sami vidíte kožené upnutí. V této podobě vydržel skate (angl. skate=brusle) do roku 1940, kdy skejtry přestalo bruslení bavit a přidělali kola na prkno.

Rok 1950. Určit přesný počátek skateboardingu a určit prvního skatera, je v této době už asi nemožné. Ví se, že přemontovávání bruslí na prkna se ujali surfaři, kteří postrádali pocit vlnění i na pevnině a potřebovali tedy něco, s čim by ten božský pohyb mohli provádět i na ulici. A kolečka z bruslí se k tomu náramně hodily, kor když z jedněch párů máte dva skejty. Právě v této době vzniklo označení Sidewalk Surfer, neboli chodníkový serfař. Nevím, ale co na tom mohli dělat, na tom zřejmě ani nic jiného než vlnění nešlo a i to muselo jít dost blbě. Foto je ukázka domácí výroby.
Mezi lety 62 a 63, byl patentován první náznak skejtu a jejich výrobou se v té době zabývali firmy jako Makaha, G&S a Val Surf. Prkno bylo v té době opravdu ploché prkno a skejtři volili mezi kolečky ze železa nebo z keramiky, jako na přiloženém fotu. Muselo to tehdy dost drncat. Začali se pořádat závody ve free stylu, downhillu (sjezd z kopce), skoku do dálky a do výšky. S přibývající popularitou a zájmem mezi lidmi, vzniknul i první časopis o skejtu. V zimě roku 1965 vyšlo první číslo časopisu Skateboarder, stál 50 centů a vydali ho lidé ze Surf Magazinu. Skateboarding pojali jako svůj sport a v časopise jsou fotky typu otočky, vlnění a tak. Nicméně fotku na přebalu můžeme považovat za první komerčně využitou fotku, ještě takovou pěknou, západ slunce a skok do výšky.
Ke konci let šedesátých se dostával skateboarding do krize, ze které ho vytáhly zřejmě i první uretanová kolečka. Přišli počátkem sedmdesátých let a pro tehdejší skateboarding věc jak dělaná. Nebyli to kola v dnešním slova smyslu, nebyli tak tvrdá, spíš trochu gumová. Ale to bylo to pravé, kola seděli, něco vydrželi a poměrně rychle jeli. A hlavně se hodili na jízdu do bazénů, ty začali být hodně oblíbené mezi jezdci. Když je tam měli. Věřím, že v Kalifornii jich je habakuk, ale u nás? Bazén?
Jako počátek výroby skejtové obuvy, můžeme označit střed let sedmdesátých. V té době začala firma Makaha vyrábět tyto botky, dnes bychom je použili spíš na squash, ale to bylo dané tím, že na ollie si museli draci ještě nějakou tu chvíli počkat, takže nepotřebovali boty dnešního typu.
V letech sedmdesátých se také krom zvedlého tailu, začali desky dělat z více vrstev. Snad první deska se zvedlým tailem a 5-vrstvami se jmenovala The Five Ply Santa Cruz a s nimi výrobu rozjeli i Powerflex, G&S a Tracker. Foto ukazuje prkno od firmy Tracker a je z javorového dřeva, které se ukázalo pro potřeby skejtrů jako nejvhodnější.
Firma Tracker začala v té samé době vyrábět i první trucky, které se vyznačovali solidním kingpinem a dají se považovat za jedny z prvních moderních trucků. Později vzniká i firma Independent.
Ke konci let sedmdesátých se objevila tato deska Santa Cruz Bevel, jako jedna z prvních desek měla concave (prohnutí desky). Tzn. že skater stál v pomyslné vaně a Vy si prohnutí desky můžete všimnout na fotce. Nebyl to concave tak jak ho známe dnes, spíš jenom taková úzká prohlubeň. Součástí této desky byli i přizvedlý nose, taky rarita. Nicméně na skateboarding přišla počátkem 80. let opět krizovka. Parky v USA se rušili, továrny přešli na jiné výrobkya co bylo nejhorší, časopisy se přeorientovávali na BMX a brusle. V USA udržovalo skate při životě pár lidí, psali si vlastní časáky, vymýšleli svoje triky atd. Opětovnému boomu skateboardingu napomohl rozvoj vertikální rampy, ze které se přebýrali triky i mimo rampu a vzniká streetstyle. Všechny triky, grindy, slidy mají tedy svůj prapůvod ve vertikálce.
Prkno se vyvinulo až do podoby, kterou vidíte na fotce. Toto je fotka prkna firmy Schmitt Stix, model Chris Miller, z konce osmdesátých let. Tehdy se především jezdila rampa a freestyle, později streetstyle. Deska byla revoluční typ se svým zvedlým a prodlouženým nosem. O něco později se double-kick, neboli oba zvedlé konce, stal výrobním standartem, protože se na svět klubal streetstyle.
 
 
 


Největší boom nastal jak jinak než s pádem komunismu, vše se uvolnilo, otevřeli jsme se světu a začli jsme zde od roku 93 vídat na Mystic Skate Cupu i větší počet profíků pohromadě. Od roku 98 se Mystic stává součástí světového poháru a naše prestiž jde nahoru. Zvlášť po výborném umístění Petra Horváta na Mystic Cupu. K rozvoji české sk8tové scény přispěl i časopis Board, který byl oficiálně založen v roce 94 u piva v klubu 007 na Strahově pány Hruškou a Přibylem. První číslo vyšlo díky spolupráci s Tomášem Ronovským, členem Asociace Českého Snowboardingu. Náklad byl 1000 kusů, půlka šla do prodeje a půlka šla členům asociace. První číslo bylo také vyjímečné svým obsahem, krom pár textů o snowboardingu a skejtu, udivilo čtenáře slengovým stylem a texty o hulení jointů. To samé překvapilo i prezidenta asociace Luďka Vášu, ale ten nastupující infarkt přestál a dal svolení k pokračování časopisu. Další číslo vyšlo v lednu 95, připravovalo se i třetí číslo. Jenže tiskárna řekla stop, protože asociace nezaplatila za první dvě čísla. Mezitím ale Board parta zjistila, že vydávání časopisu je sice těžká věc, ale nikoli nemožná. Oběhali tedy všechny potřebné úřady a díky prvním inzerentům (Burton, Horsefeathers a Salebra) spatřilo 20. září 1995 světlo světa první oficiální vydání Board magazinu. První vydání mělo 48 stran a bylo celé černobílé. Postupně se se Board vylepšoval a obarvoval, až do roku 98, kdy nebyli dobré finančí podmínky v naší zemi a lednový časopis se smrskl na 32 stran. Krizi překonali a koncem roku se počet stránek ustálil na 56. Od té doby to jde jen nahoru a číslo na září 02 má stran 144. Sice může kde kdo namítnout že velký podíl zabírá inzerce, ale myslím že to není nic proti takovému Transworldu, kde inzerce zabírá dobré dvě třetiny.
Největším placem naší scény se od poloviny devadesátých let stává Stalinův pomník v Praze, ale otázkou zůstává na jak dlouho, mluví se o jakémsi megakváriu místo kyvadla a osud legendárního místa je tak nejistý (článek na IDnesu tvrdí že ne). Jisté je ale každoroční pořádání summer campu v Prachaticích, který byl sice po kalbě v roce 96 málem ukončen, ale nestalo se tak. Co našince v dnešní době potěší asi nejvíc, je přítomnost skejtparku v každém větším městě.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář